Je mi 37 let. Nechovají se sestřičky vždycky nejlépe. Hlavně v prváku jsme měly učitelku, ale od druháku už chodíme samy. Ty sestřičky nás nechtějí učit a možná se jim ani nedivím. Vlastně si uvědomuji, že by to musely brát jako součást pracovní náplně, protože zdravotnické školy chrlí nové a nové zdravotníky, kteří potřebují zaučit. A učit stále dokola nové lidi různých schopností asi také není nic moc. Rozmlouval mi to celkem bývalý partner – taťka dětí – a jeho rodina. Z mé strany nikdo. A právě změna celého životního stylu mě stále drží u studia. Jinak bych to asi vzdala. Ráno jsme vstávaly v prváku brzy na praxi – vlakem už ve 4.56 hod do Ústí nad Labem, v tomhle roce už chodíme v našem městě, protože bychom Ústí nedaly s dětmi při té fůře praxe.