Ale prosímtě, nebuď blbá. Děláš si hlavu po půl roce od vysazení antikoncepce? To je kolik, pět cyklů? Když na začátku ještě trvalo, než se srovnají hormony? Věci nejsou tak, jak si je člověk naplánuje, a to, že to chvíli trvá, je naprosto normální.
Sama děti zatím nemám (dostudovávám VŠ), ale protože se dostávám k řešení psych. problémů různých lidí, vidím problém v tom, že se věci snažíš mít příliš pod kontrolou a přitom jsi psychicky v háji. Počkej, až se všechno aspoň trošku přežene, a vážně řeš těhotenství až potom - v tomhle stresu být těhotná by pro miminko nebyla žádná výhra. Třeba samo ví, co je pro něj nejlepší :) Samotný stres může způsobit poruchy menstruačního cyklu (mně naprosto spolehlivě), o křehké rovnováze těhotenství nemluvě.

A další věc - miluj se tehdy, když máš náladu vyjádřit lásku svému muži, nikoli tehdy, když si mermo mocí spočítáš, že teď musíš otěhotnět (maminka mě počala na začátku menstruace - teoreticky úplně nesmyslně). S myšlenkami na to, jak je hezké ho mít blízko a že se s ním cítíš bezpečně (snad tomu tak je). Otěhotnění je tvořivý proces.

Ten bolestivý menses je takřka jistě od toho, jak se stresuješ, že bys měla být těhotná a nejsi. Je to nepříjemné, ale je to fyzické vyjádření toho, jak se cítíš psychicky. Pracuj na tom, aby ses všeobecně cítila dobře a bezpečně (koníčky, procházky, relaxace s partnerem, "zařizování hnízda"...).

Další věc je, že věci je třeba brát, jak jsou. Včetně toho, že to bude třeba chlapeček. No a co, třeba by z něj byl tak báječný chlap, jako je ten, kterého máš doma - a to by bylo přeci super, ne? :)