Už jsem to tu psala. V případě předškolního dítěte, u kterého se ještě nedá předpokládat informovanost o sexualitě a které nemůže být věrohodný svědek na základě toho, co jednou někde řekne, by měla udání předcházet důkladnější analýza reálií a měl by se k té věci vyjádřit někdo, kdo dítě ZNÁ a kdo měl příležitost ho dlouhodobě sledovat. Třeba ta učitelka ve školce. Ono to sice není nikdy stoprocentní, ale nějaké ukazatele toho, že je něco špatně se obyčejně objeví, ať už při hře nebo v komunikaci. Dítě, které je zneužívané a je si vědomo toho, že se mu děje něco špatného nebo něco, co se mu nelíbí, bude mít jiné projevy než dítě, které je zneužívané, ale závadnost jednání si neuvědomuje. Jedno bude např. zamlklé, bude mít problémy s nějakou činností, související s "intimitou" (při převlékání, na toaletě, při určitém fyzickém kontaktu s kamarádem nebo učitelkou), druhé může naopak své znalosti vědomě či nevědomě "předvádět" (budeme si hrát tak, jako já s tatínkem), může být sexuálně předčasně vyspělé a mít znalosti, které dítě jeho věku běžně nemá. V kostce, samozřejmě to složitější problematika a já fakt nemám čas vypisovat to tu z knih.