Ahoj, budu ráda, když mi napíšete, jak to máte vy. Zda jsem přespříliš úzkostlivá matka vymodleného dítěte nebo jestli je nás víc takových.
Dnes přišla babička s ideou zájezdu busem do Kalábrie - cca 2000 km, cca 24 hod cesty. Dítěti 6, je pohodové, stýskání po rodičích nehrozí, ale je dost akční, já bych s ním tedy úplně sama bez jiných dětí nejela. Babičce je letos 70, je stopro spolehlivá, zvyklá na cestování, ale věk už se občas ozývá. Už kolikrát se stalo, že doma třeba 2 dny ležela, že se jí motá hlava apod. Dítě s ní dosud nikdy nebylo déle než 2 noci - vždycky nám bylo řečeno, ať si ho už vezmeme, že už toho má plné zuby.(I když jsem byla dost nemocná a v podstatě jsem se nemohla postarat - babi prostě už byla utahaná z celodenního zápřahu) Vlastně jsem bez dítěte nebyla nikdy dýl jak ty 2 noci, takže jsem na něj dost fixovaná, uznávám. Teď jsem tu v naší rodině trochu za cvoka, že mě babiččin plán doslova děsí. Uvítám všechny možné názory.