naše třeťačka praktikuje občas podobné hrátky, její specialita je věta: nechte mě všichni být, ječící, práskající vším, co jí přijde pod ruku. Já mám jasno, u nás to není diagnózou, nýbrž frackováním a zkoušením posunout hranice mé trpělivosti. Nebiju ji, prostě si jí nevšímám, to ji štve nejvíc, když nemá obecenstvo. Krev ve mě vaří, to zase jo, ale říkám si, to přejde, to přejde, to přejde starší jsem jednou taky strčila pod sprchu, taky to pomohlo (mladší už ale neunesu ) Vlastně si pamatuju, že naši říkali, že jsem měla taky takové záchvaty vzteku, kdy jsem ječela tak dlouho, až jsem omdlela a práskla sebou, jo, taťka mi dal jednou na prdel a bylo po vzteku. Souhlasím s názory, že ačkoliv naše děti milujeme, nemůžou nás týrat svým chováním.