Jojo, chápu...někteří muži nedospěli a možná nedospějí jindy.
Ale víš, být tebou bych si chtěla být opravdu jista, že jsem mu - partnerovi - ty věci, co mi vadí, řekla na rovinu, že jsem mu řekla, jak se cítím, co mi vadí, čeho se mi nedostává a nakonec možná i to, že přemýšlím nad opuštěním našeho vztahu.
Samozřejmě všechno by muselo být napasované na vaši situaci.

Ale přijde mi dobré, když se určité věci řeknou na rovinu, aby druhý měl šanci něco napravit, kdyby o to stál. Jako vyčerpat možnosti...a pak samozřejmě ve správný okamžik jednat.

Samozřejmě jsou partneři, se kterými se žít nedá, ale je hodně příběhů, které probíhají tak, jak jsem psala níž...a člověk si úplně moc nepomůže, naopak se vrací domů s prosíkem.