Martheen, ještě dopoledne jsem ti chtěla napsat něco úplně jiného, než teď. Jak jsem tak nad tím přemýšlela...
Nejprve mě trochu alarmovalo, že bych si měla začít dávat bácha, protože zhruba věk - antiko metoda i počet dětí máme podobný. Taky to máme zmáknutý, první dítě do měsíce, druhý do dvou, třetí za 4 hodiny od defintivního rozhodnutí (museli jsme počkat, až odejdou hosté, co s námi trávili Silvestra, ne, že by nám samotný akt trval 4 hodiny).
Já bych byla asi dost v háji, protože jsem fyzicky i psychicky dost strhaná, negativisticky laděná, prakticky každý den si přeji, abych se nikdy nenarodila. Ale zamávala s námi synova nemoc, to se časem podá - i když info, že průměrný věk je dneska 80 let mě dost rozhodilo, měla jsem za to, že už snad mám dvě třetiny za sebou.
No ale jak jsem tak nad tím přemýšlela.....vlastně důvod, proč jsem to ještě nenaprala do nějakýho pěknýho stromu je kromě starosti o naší Multiplu r.v. 1999 ještě přeci jen i to, že ty děti jsou pro mě neskutečný motor, proč si počkat a ten strom odložit. Jsou prostě úžasný. Všichni tři.Starší držkuje, prudí, mladší je nemocnej a taky prudí, nejmladší mi dodává energii, ale dostává se do období vzdoru, takže jí ta roztomilost opouští, válí se po zemi a kope nohama, když jí nepustim Želvy Ninja. No, myslela jsem si, že by mě rozhodně dorazilo další dítě, ale asi to tak není. Já myslim, že by se to dalo. A jestli máš ty ostatní okolnosti příznivější, rozhodně tě čeká mnoho pěkného.
Ale to tě čeká i tak, ať se rozhodneš jakkoliv.