Ja osobně bych do toho už nešla. Ale tohle si musí rozhodnout každý sám za sebe, nehledě na to, že většinou to při takovém stresu nakonec dopadá úplně jinak. Viz jak tu píše Maargitt. A tady nejde jenom o genetické choroby. Mame děti tři a to třetí je na tom zdr. nejhůř. Už ted mám vítr jestli vůbec budu moc jít v jeho třech letech do práce. Z jednoho platu žít nemůžeme. Jenom ted jsme kupovali troje jarní boty a tři tisíce v háji. Každá tisícikoruna je v rozpočtu znát. Takže za mě jestli to zvládneš je věc jedna, ale ta finanční stránka je věc druhá.

Ač je náš nejmenší jinak sluníčko, tak noci jsou krušné. U prvního jsem se první rok vůbec nevyspala, u prostřední to docela šlo a ted je to teda mazec. Rozjel se mu atopický ekzém a v noci pořád pláče, jak ho to svědí. Mám pocit, že má alergie snad na všechno. Jo jsou to blbý alergie a ekzém, ale jenom ty krémy na atop co stojí a než člověk najde to co mu vyhovuje nejvíc, tak prašule lítají vzduchem.

Navíc bych se postavila sama před otázku, kdyby jsi na děti zůstala sama jestli to sama zvládneš.