Ale u psychické neodolnosti to takhle nefunguje, jako: budu jí vystavovat těm situacím a ona se naučí!
S tím nemůžu souhlasit.

To je jako kdyby tys měla třeba nějakou běžnou fobii, třeba z pavouků. Tím, že si vezmeš do ruky sklípkana, tak tím si nijak nepomůžeš, spíš naopak, bojíš se pak ještě víc.
Já s tímhle "otužováním" moc nesouhlasím ... Podle mě to nemá ten přínos.
Jak to dopadlo s divadýlkem? Líbilo se jí to nakonec?

Navíc, chápu, jak to myslíš s tchánem, asi je to chlap necita, ale v tomhle by mohl mít kus pravdy. Protože dcerka by tak byla postavena před zajímavou situaci: buď bude doma a neužije si divadlo, nebo překoná strach a divadlo uvidí - mohla by to pro ní být zajímavá motivace.

Suma sumárum, já myslím, že "bojuješ" opravdu statečně, ale otázka je, jestli s jinakostí, nebo s dcerou, promiň za upřímnost.