Řekla bych to jinak - mě zmasakroval porod. První porod, dítě skoro 5 kg, oxytocin, nástřih jako blázen, který se pořádně nehojil několik měsíců. Žádné extra požadavky jsem neměla, jen jsem měla zaplaceného manžela u porodu. Na chování personálu si stěžovat nemůžu, bylo spíše neutrální, než přátelské. Dneska si myslím, že kdyby tomu dali trochu času a nechali mě chodit, nemusel to takový masakr být. Také nevím, jestli bylo opravdu nutné, aby mi sestra lokty celou vahou ležela na břiše, protože jsem pak druhý den vykašlávala krev. Proti tomu násřihu to ale bylo úplné nic. Nesedla jsem si 3 měsíce, po týdnu jsem se ploužila z porodnice opřená o zeď
U druhého porodu, o 5 let později, bylo vidět, že se v té porodnici něco hnulo kupředu, personál byl milý a vstřícný, jediný můj požadavek byl, aby nastříhli až v nouzi nejvyšší. Nemusela jsem ležet připojená na monitor. Pochopili vše, vyhověli a šlo to, malé natržení spravil jediný steh, o kterém jsem ani nevěděla a samou radostí jsem mohla po porodu klidně tančit, nic mě nebolelo a ve srovnání s prvním porodem to byl jenom takový menší výlet pro miminko. Kdybych měla takové oba porody, klidně bych si teď mohla myslet, že kdo to měl jinak, tak si vymýšlí....