vlad., ne, on v době. kdy jsme se seznámili, dělal v Říši a u Belgičáků, pak přešel k nadnárodním korporátním kapitalistům sem, protože já jsem se v té době stěhovat nemohla kvůli dětem. To byl flek, který pěkně sypal, já u nich dělala taky, i za to, co jsem tam dělala já, a to byly naprosto redundantní činnosti, na které už v té době můj humanitně orientovaný synek uměl napsat počítačový program, bylo o hodně víc než ve škole, natož co dělal on. Ale nechali jsme toho oba, já o dost rychleji.
Do nemocnice šel až potom. Jinak je to přesně, jak píšeš. Největší legrace je, že ty chudáci lidi, co tam přijdou na ozařko, tak nevědí, že nejsou v rukou lékaře a není radno jim to říkat, protože se pak začnou moc bát, mají přesně ten pocit, že je dali do péče uklizečce.
Oni jsou ale jako cech celkem parta hejlů. Je jich malinko, dělají věci, které doktoři neumí a bez nich by ty lidi neměli šanci vůbec ošetřit, nedělají míň, nemají menší zodpovědnost, jen plat je mezi třetinou a čtvrtinou. Oni by nemuseli stávkovat ani polovinu času jako Děkujeme, odcházíme, jenže holt nestvávkujou, je jim to čelem k vážně nemocným a umírajícím lidem blbý. Buď to drží, nebo jdou pryč.
My to doma řešíme furt. Momentálně tváří v tvář novince, že by za stejné peníze ještě měli pracovat na směny, protože pochopitlně měřit a štelovat ty mašiny by bylo dobře v noci, aby ve dne tam mohli být lidi.