madelaine,

já si myslím, že každej máme o správným trávení volnýho času jinou představu, a jedni by se často zhrozili, jakou mají ti druzí.

Moje maminka třeba měla představu, že se musí neustále sportovat, a nutila k tomu i mě - výsledkem nebylo, že bych si sport zamilovala, naopak mi byl odpornej, jakejs takejs vztah k němu jsem si vybudovala až v dospělosti. Tatínek byl naštěstí pro mě nesportovec, a procházky a hovory s ním jsem milovala mnohem víc, než maminčiny lyže.

Z toho a ze spousty jiných zkušeností a mých vlastních různých sportovních i nesportovních životních fází jsem usoudila, že nelze v žádným případě říct "toto je dobře a toto je špatně", a v tomto duchu žiju a nechávám žít i ty druhé, takže pokud je někdo i s dětma totální nesportovec, považuju to zcela za jeho věc, kterou mi nepřísluší kritizovat - co když jsou na tom ty děti líp než u nějakýho sportovního fanatika?