Mě kojení vyčerpávalo a bavilo současně. Nikdy jsem si nepřipadala tak žensky jako těhotná a jako kojící matka. Kojila jsem normálně i venku a nikdy jsem nemusela přitom exhibovat, dokázala jsem si najít vhodné místo a nevhodným jsem se vyhýbala, raději jsem si kousek zašla. Nikdo na mě necivěl. Minulý týden jsem viděla matku, co si sedla uprostřed přírody pod rozcestník s mapou a kojila. Fakt se na ni nedalo nekouknout. Tvářila se dotčeně. Nechápu volbu místa. Všude kolem kameny, soukromí, mohla si sednout kamkoliv a ona si dřepne na míto, kde se každý chce zastavit, aby se podíval, kolik ještě km.

A taky se chci cítit drobně, ale při své výšce a kostře toho nedocílím, ani kdybych zhubla na kost.