Na příušnice umřel jeden člen naší rodiny. Je to více než 50 let, byla tenkrát místní epidemie. Vlastně všechny ostatní děti se z toho dostaly, jen tohle miminko, a takový pěkný, dobře živený bylo, ne. Pak měli jeho rodiče druhé dítě, ale protože se u nich v rodině rodily ty děti dost velké, tak jeho maminka po porodu skoro ochrnula, po zbytek života dost trpěla na bolesti. Byla to tenkrát taková doba. Režimové opatření nevím, to budou vědět lékaři, ale jaké to bylo, když těm mámám děti umíraly, naše babi občas vypráví. Je živoucí kronika z doby první republiky, ale tohle úmrtí bylo už dávno po válce, už existovala antibiotika.
A to tenhle rod je s velmi tuhým kořínkem, naši předci byli každé z 12 dětí, a ještě teď se mnozí z těch skoro stoletých jezdí navštěvovat a vzpomínají.