Napadá mě podobné vysvětlení jako Moniku. Navíc se mi nezdá ta rétorika (že když se to v dětství neléčí, tak...), protože AD(H)D není nemoc a neléčí se, spíš se mírní potíže režimovými aj. opatřeními (farmaka já osobně vnímám až jako poslední možnost, a ani ona neléčí, jen "stimulují").

Takže bych tu souvislost viděla spíš tak, že děti s ADD zejména v minulé generaci, kdy se ještě nediagnostikovala, se prostě cítily nepochopené, nemilované, vlastně jako mimoni s hlavou v oblacích, neustále vytrhováni a vtahování zpět do našeho světa. Pokud byly navíc impulzivní a hyperaktivní, tedy neposedné a zlobivé, tehdy obvyklá direktivní výchova zřejmě ještě přitvrdila. A jak víme, z autoritativně vychovávaných dětí vyrůstají autoritativní dospělí (rodiče, partneři)...

Jenom bych ještě podotkla, že z toho, že všichni tyrani a násilníci mají nebo v dětství měli AD(H)D, ještě neplyne, že by ze všech dětí s touto poruchou (nijak nekompenzovanou) měli vyrůst tyrani a násilníci. Stejně jako ne všichni uživatelé marihuany skončí na háčku, byť téměř všechni uživatelé heroinu s marihuanou začínali.