jako by to bylo buď a nebo
nějak si myslím, že každý chlap má nějaké preference a stejně tak ženská... babička vždycky říkala, že každý hrneček najde svou pokličku
věřím tomu, že většinou záleží zdaleka nejvíc na takovém tom nepopsatelném pocitu z někoho (fluidum, charisma?) a to buď zaujme nebo ne... ale taky si myslím, že právě to něco, co z ženské vyzařuje, je ovlivněné jejím vlastním pocitem, takže pokud je pro ni příjemnější nalíčit se, načesat, dát si práci s výběrem každého kousku oblečení, udělat pro svůj vzhled maximum, bude vypadat (vyzařovat) lépe než bez těchto procedur... a stejně tak se bude lesana (děsné označení ) cítit jako kašpar, pokud toto vše podstoupí a bude ve výsledku méně přitažlivá, než když necháme míru úprav na ní samotné
já sama se řadím mezi průměr - když nikam nejdu, na nějakou řasenku si ani nevzdechnu, i do krámu si klidně dojdu nenalíčená, stačí mi se učesat... když jedu ale do města, obvykle pár šminek použiju a když vyrazím jakože za kultůrou, nějaký ten čas těm šminkám věnuju, i vlasy případně přežehlím...
a co se mého muže týká, ocení když se načančám, ale poklony mi daleko častěji skládá v ty nejnemožnější chvíle (ráno se dohrabu do koupelny, právě se po válení v trávě s dětma pokouším dostat na nohy nebo třeba celá od mouky likviduju následky pečení sušenek ) a v tom je podle mne ta láska