Zufi, nemohu číst celou diskuzi, nemám tolik času, tak nevím, jestli ti někdo poradil tak, jak potřebuješ. Ale myslím si, že pokud je dítě věřící, je třeba připomenout, že člověk byl Bohem stvořen s nesmrtelnou duší, že v určitém okamžiku odkládá pouze své nemocné a omezené tělo (připodobnit to třeba k odkládání (nepohodlných) šatů večer před spaním), zatím co duše stále žije dál. Jen naše tělesné smysly neumožňují toho blízkého člověka vidět a slyšet, což ale neznamená, že on o nás neví. A máme srdce, tedy toho člověka můžeme dál milovat, on naši lásku bude cítit. Duše zemřelého člověka není omezená tělem, narodila se pro Boží Království a může tak být v blízkosti Boha, což je pro ni nevýslovně krásná věc. My na tento zážitek musíme ještě počkat, než své "tělesné šaty" odložíme. Ještě tu máme nějaký úkol. Babička svůj úkol splnila a proto už mohla ty "omezené šaty" odložit. Kdybychom jí v tom bránili a chtěli ji mezi námi udržet, vlastně by jí to ani tolik radosti nepřineslo, protože tady by v těch "hodně opoužívaných šatech"- nemocném těle prožívala bolest a trápení.