Mandelinko, zrovna jsem se to chystala napsat, syn se mnou začal řešit smrt a smrtelnost těsně po 5.roce a to nám v té době v okolí nikdo nezemřel, ani žádné zvířátko, nic...ale jeho úvahy odstartovala dětská encyklopedie o pravěku, kde byli na obrázku archeologové, jak odkrývají hrob pravěkých lidí, byly tam kostry apod...tehdy o tom začal přemýšlet, ptát se, jestli bude taky takhle pod zemí a kdy umře, kdy umřeme my apod...no a pak jednou sám od sebe přišel s otázkou, jestli až se znova narodí, jestli se narodí zase do naší rodiny a jestli se zase někdy setkáme...teď je mu čerstvě 8 a myslím, že si dobře uvědomuje, co je to smrt, že umírají nejen staří, ale i malé děti...ví, že když vidí mrtvé zvířátko, tak že už je to prostě konec...ale zároveň si to sám od sebe od začátku prostě nastavil tak, že smrtí to tak úplně nekončí, že se zase jednou někde znovu narodíme...zatím mi to přijde jako ideální postoj...