Ajaj, to jsem si tím svým plácnutím naběhla. Vždyť tohle už je fakt jenom tlachání (i u mě), zbytečně mě taháš za slovo. Myslím si, že se někdy za psychický problém vydávají i stavy, které jím nejsou a že se psychickými potížemi často omlouvají obecné lidské slabosti. Můj názor. Záměrně jsem psala, že to myslím obecně. Tolik k posledním dvěma příspěvkům, doufám, že to je dost korektní a nikoho se to nedotklo. Nesouhlasit je možné:)

Článek byl na zpravodajském serveru s citacema rodiny a nemocnice, jména uvedena nebyla. Možná to bylo zjednodušeno, že důvodem pro zřeknutí se dítěte bylo jeho postižení a že matka nechtěla pečovat o postižené dítě (tedy necítila se, ať se zase někoho nedotknu). Zamýšlela jsem se nad popsanou, možná zjednodušenou situací, byla překvapena reakcemi okolí, když se na to stočil hovor, přišlo mi to jako zajímavé téma, založila jsem diskuzi. V tomto kontextu je v zásadě irelevantní, jestli ta paní vůbec existuje, jestli o tom psal bulvár nebo seriózní noviny a jestli kromě toho, že neunesla představu o dítěti s handicapem, ještě psychiatrický pacient. Celou dobu se tu bavíme o řešení určité jasně definované situace (jak ,,naložit" s postiženým dítětem, pokud se narodí, zda je pro zdejší diskutéry přípustné, dát ho do ústavu.. nebavíme se tu o situaci, že je někdo nepříčetný... tam by nebylo moc co řešit a o čem diskutovat).

Příčí se mi bytostně takovéto řešení (odložení dítěte, které má problém, právě proto, že má problém)- můj názor. Někdo má jiný, dobře. Nemyslím si, že by moje reakce překročily rámec slušné debaty. Věta o tom, že ,,proč nedat šanci pěstounům, kteří chtějí" mne jediná trochu nadzvedla, protože takových pěstounů opravdu není moc, ale to je tuším jediné místo, kde jsem byla mírně ostřejší, co se týče jiného názoru, než je můj vlastní, jinak jsem si se zájmem přečetla různé pohledy a příběhy.

Další místa, kde jsem byla ostřejší, byla ta, kde mi někdo, kdo mne v životě neviděl a nic o mně neví tvrdí, že si nemůžu být jistá nějakým svým postojem. To mi vadí, protože já si tímto jistá jsem. Dokonce tu nejsem jediná, což mne potěšilo.

"o vecech, o kterych vis uplne houby..." - není to náhodou odsuzování? odsuzování bez znalosti člověka a situace, dokonce? Notoričtí empatičtí nesoudiči jsou místy militantnější než já a moje zásady :)))