Já se ztrácím snadno, když se nesoustředím tak automaticky odbočuju na špatnou stranu. A když je terén nepřehledný tak je to hned, takhle jsem ztratila manžela v lese na pasece a taky jsem zabloudila v kapradí.
Nejdrsnějc se nám podařilo zabloudit i s manželem, malejma dětma a kamarádkou v anglii na blatech. Neměli jsme moc oblečení(moje chyba), pršelo, začínalo se stmívat a bylo nám jasný, že když půjdeme špatným směrem tak před náma bude prudký sráz a minimálně 30 km do civilizace. Zachránil nás úplně prťavej kompas na batohu - zvolili jsme správný směr a s posledníma zbytkama světla jsme došli na stezku, po který jsme se pak dostali k autu.