ale vždyt´to dokazuješ každý den.

Moje dítě nemá žádnou diagnozu myslím že to je standardní dítě, přesto na něj sedí velice mnoho z tvého popisu:
v deseti letech :
hledí do dálky, , úkoly žádné nemají, svůj zápis v notýsku nikdy po sobě nepřečte, při jídle u něj musím sedět a pobízet, nikdy si žádné své povinnosti nesplní sám a dobrovolně. Osvojit si novou dovednost mu trvá 2X déle než ostatním dětem. Domlouvání a tresty po něm stečou jako voda. Nikde nechce zůstat sám , takže jej mám pořád za zadkem. Pro věci, které jej baví ( např. stavebnice )se dokáže nadchnout a věnovat jim hodiny soustředěné práce
Někdy je to na nervy, ale po několika krizích jsem se s jeho osobností v podstatě sžila a čím jsem starší a potkala jsem se v životě s mnoha lidmi pracovně i soukromně..... vidím že v životě spokojený a úspěšný člověk není nutně jako podle šablony jedničkář a juniorský misr republiky v krasobruslení......
v tento moment si POVINNĚ zajisti nějakou formu duševní hygieny ....kešky, běhání, jóga, veganské recepty, prodej ručních prací na Fleru, pravidelné cappuccino s kamarádkou, cokoliv. Najít pravidelně ten moment, který tě nabije zpátky energií a zároveň uvolní stres.
Přeji mnoho štěstí

Musíš