Přesně tak, takže ty situace jsou tu neustále. Navíc on to nechává na poslední chvíli snad schválně nebo co... Teď mi mladší volal, že by je táta vzal na nějaký festival, že by tam hrozně chtěl, jestli si to prohodím. říkám určitě jo, pokud to půjde, ať mi táta napíše termín. Nic. Voláme za dva dny, znovu říkám, připomeň tátovi... nic. Píšu tátovi sms, nic, telefon nebere.Za dva dny znovu sms... konečně po skoro dvou týdnech dostanu termín, samozřejmě hodinu před tím jsem slíbila už něco, paradoxně jeho mamince, s čím se to sice nekreje, ale mě to dost komlikuje logistiku, kdybych věděla čas, s babi pořeším jiný terín... no vaří se to ve mě, ale samozřejmě nechci dětem vzít něco, na co se těší, ani babičce něco, co jsem už slíbila. Akorát najezdím nějaký sta kilometrů navíc, můj problém... grrrrr. Přitom stačilo tak málo....