Starší dva chodí do bazénu bez plaveckých pomůcek každý od cca 6 let. Udrží se na hladině, domrskají se, kam potřebují, ale styl veškerý žádný.
Já sama plavání taky moc nedám, nebaví mě to. Plavu stylem "paní radová", protože neumím synchronizovat tempa s dýcháním do vody. Maximum, co jsem kdy dobrovolně najednou uplavala, bylo 760 metrů (Měřín - Ždáň tam a zpět), jinak jsem v létě od cca 11 let plavávala párkrát za den 2 x 160 metrů (jezero Lhota napříč tam a zpět). S léty mi bylo čím dál jasnější, že plavání mě, stejně jako běh, lyžování nebo jízda na kole, jednoduše nebaví. Plavání beru jako život zachraňující dovednost, ale neužívám si to. Osmělit se, odplavat cca 40 metrů od břehu, chvilku si poležet na vodě, chvilku znak, zajet pod hladinu, vynořit, paní radová, ke břehu a ven. Z věcí kolem vody miluju nejvíc kapky vody stékající po těle, když vylézám z vody zpátky na sluníčko.