Nevím, co je kroužkový pravěk, já jako dítě chodila na biatlon, do Sokola (vlastní cvičení i vedení malých), na výřtvarku, na počítačový kroužek, zkoušela jsem angličtinu, kamarádka měla Sokola, výtvarku, kytaru a angličtinu....no a to už je 20 let. Ani na jeden z kroužků mě nepřihlásili rodiče, jen do Sokola mě navezla ségra a já u toho zůstala.

Poznamenalo mě to dost, v Sokole jsem se toho hodně naučila, co a jak dělat nebo nedělat, poznatky využívat dodnes při tělocviku ve škole. Z biatlonu zůstala láska ke střelbě a ke sportu jako takovému a především pocit, že jsem tehdy v tom nelichotivém období svého života měla něco, v čem jsem byla dobrá...a že je tedy šance, že třeba můžu být i teď, i když to tak nevypadá....

PC kroužek mi dal základy, které moji vrstevníci nemají, měla jsem náskok ve chvíli, kdy začaly být počítače považované za standard, a ten náskok mi zůstal....

Naše děti chodily především na hudební kroužky, ta nejstarší prolezla kdeco a hodlá v tom pokračovat, stále se ne a ne dostat pod 5 za týden a to je jí patnáct . Kromě ZUŠky to beru prostě jako zábavu, dělají to, protože je to baví a neřeším, co a jestli jim to vůbec něco dá.

No a vůbec nemám pocit, že kdyby měly míň kroužků, věnovaly by se víc škole...naopak, ten volný čas jako by se rozpliznul, na všechno dost času, tak proč to dělat hned, časem i "proč vůbec něco dělat".....