Kroužkovým pravěkem označuji dobu, kdy sportům a umění se věnovaly buď děti skutečně nadané nebo děti z rodin, kde sport byl životním stylem či ambicí, zrovna tak jako hra na nástroj či zpěv. Normální matka, která neměla k dispozici auto, logicky vybrala ze dvou nabízených kroužků základní školy, jejichž úrověň kolísala podle vedoucích. Jak to bylo v té době (raná devadesátá) na vsi, to nevím, ale předpokládám taky nic moc.

Dneska min, 3 kroužky tvoří jakýsi sociální status. Sousedky dítě hraje na housle, zpívá, chodí na aj, chodí tančit a chodí na keramiku. Minimálně ty housle by nejraději rozšlapalo