Zvídavá ženo,
jsem téhož názoru. Chápu, že otec filharmonik nebo matka zpěvačka budou chtít, aby se dítě věnovalo hudbě (i když ani tak bych ho nenutila proti jeho vůli), ale v běžný rodině mi smysl "nutnosti hraní" zcela uniká. Mého bývalého manžela nutila matka chodit do houslí, které nenáviděl. Po skončení ZUŠ je nikdy nevzal do ruky. Na flétničku nehraje v mém okolí nikdo, i když pár lidí také povinně "muselo". Znám několik muzikantů, kteří opravdu i v dospělosti hrají, skládají hudbu, i když se tím ne vždy živí, pár kamarádů hraje na kytaru u táboráku nebo na podobné hromadné akci, ovšem rozhodně to není nějaký masový jev.
Pokud chybí vlastní nadšení a chuť, jaký má smysl dítě nutit? Je to přece jen koníček a koníček by člověk měl provozovat pro potěšení. Nebo snad v dospělosti někdo dělá volnočasové aktivity z donucení? Možná tak u sportu, když ho nutí nadváha nebo špatná kondice, ovšem kdo dělá v dospělém věku z donucení hudbu???