Asi tak nějak. Spíš myslím, že rodiče mají jen strach, když dítě sportuje, aby se "rozvíjelo" i po jiných stránkách a něco nezanedbali. I když to nechápu. Co chápu ještě méně je vždy argument typu má nadání, bylo by škoda ho nerozvíjet. No a jak se to nadání tedy pozná, když to dítě nebaví. Řada těch učitelů to řekne rodičům jen tak, aby jim udělali radost a aby dítě pokračovalo. Za nadané dítě se považuje dnes téměř každé. Proč mám rozvíjet malování, pokud si někdo myslí, že mám na to nadání, když mě to vůbec nezajímá? To jako kvůli tomu nadání si mám celý život malovat. Přijde mi to na hlavu postavené. Zvláště u věcí, které jsou koníčkem a vůbec nezvyšují jinak pozdější pracovní uplatnění dítěte. Vidím za tím jen urputnou snahu držet krok se sousedy a obavu, aby náhodou mé dítě někdo nepředběhl, protože jsem ho dostatečně nerozvíjela.