Kudlo, "dětský" koncerty jsem si užívala pouze ty, kde vystupovala mládež cca od 12ti výše, a tedy již opravdu byli ti lidé schopni něco předvést (to bývaly obvykle až absolventské k.).
Ovšem první roky, co moje děti hrály a "vystupovaly" byla ty "koncerty" opravdu čiré utrpení, přesně jak píše Monty. Některé děti škobrtají přes noty, škrtí své slabé hlásky, hledají (marně) rytmus, sílu tónu... některé proto, že hrají prvním rokem, jiné i po letech, protože jsou nenadané a/nebo strašní trémisti.

Chvilky, kdy v napjatém tichu dítko začíná svoji skladbičku již potřetí a všichni se potí s ním, aby kritické místo překlopýtalo tentokrát zdárně, patří k nejhorším zkouškám mé rodičovské obětavosti (a to se nejednalo o moje děti, ty většinou přebrnkaly-přepískaly to svoje v pohodě).