Monty, bud ráda, není o co stát. Nebývá to jednolitý řev, prokládaný je to vzlykáním, občas drmolením něčeho, často to nedává smysl, chvíli to třeba vypadá už na uklidnění a pak se to zase rozjede. Bývá znát, že už by i on sám rád přestal, ale prostě to nejde. Vnímání okolí bývá dost zastřený. Já měla záchvat ještě v 15 a pak jednou ještě v 19, tam to teda bylo pod hodně velkým tlakem, takže ten stav znám až moc dobře. Doprovodně se ještě může objevit válení se po zemi, bouchání hlavou do zdi, shazování předmětů, mlácení se do hlavy. A taky zvracení, lapání po dechu...