Není ani první ani poslední dítě, které se takto chová. Zkuste se poradit s psycholožkou.....Můj syn je taky docela složitá povaha, někdy je to o nervy a ano, doma je v pohodě a ve škole zlobí. Dost neadekvátně reaguje na spory se spolužáky, nechá se snadno vytočit. Děti má ale moc rád a těší se na ně. S věkem se to maličko zlepšuje. Ve třídě má i nejlepšího kamaráda. Strašně moc záleží na pedagogovi, jak se k tomu postaví, jak to s dítkem "umí". Sama to vidím - v první třídě to paní uč moc nedávala, ve druhé třídě měl naprosto skvělou , super paní učitelku s velkým U. Ta uměla děti krásně spacifikovat, uměla předcházet problémovým situacím, uměla docílit toho, aby se syn "nerozjel" ve svém hysterickém záchvatu. Byla láskyplná, usměvavá, ale přitom důrazná, uměla svou autoritou zapůsobit na děti, udržet si kázeň a to měla ve třídě 31 dětí. Taky podobně super měl syn ve druhé třídě vychovatele v družce, s tím byl letos i na příměšťáku a pecka. Za celý týden vůbec žádná stížnosti na syna, jen pochvaly a syn spokojený jako želva a to tam trávil celé dny a dokonce i jednu noc. Já vám moc přeji skvělé, zkušené a chápavé pedagogy, přeji hodně trpělivosti a také důslednosti :) Nejste v tom sama.