V červenci mi zemřela na rakovinu nevlastní dcera.
Měla na poslední týdny u sebe takovou kabelku, v ní byly dvě stříkačky morfia a automaticky se jí to morfium "připíchávalo".

Jezdili jsme za ní poslední dva měsíce dvakrát týdně, vždycky jsem navařila něco dobrého.
Byla hodně unavená, udržela pozornost pár minut a pak hodinu, dvě spala.
Bavili jsme se o všem, o našich a jejích dětech, o škole, o počasí, o dovolené...
O věcech z minulosti, hodně se svým tátou vzpomínala na dobu, když byla malá.
Většinou jsme pořád mluvili, abychom nebrečeli. To jsme před ní nechtěli.
Řvala jsem vždycky v kuchyni u přípravy oběda.

Hrozná zkušenost.