Anett, nejde o hodnotu těch činností, ani o to "nic" zažít, jde o tu bezstarostnost dělat si víceméně co chci, s odpovědností pouze za sebe. Jako dětná jsem už nikdy na skále neudělala takové kroky jako bezdětná, nepustila bych se na tak divokou vodu, ... prostě už nešlo jen o můj život, ale o to, "kdo se postará o děti". A nebyla to (jen) racionální úvaha, ale emoce, podvědomí... prostě už jsem s dětmi nemohla dělat, co dřív, i když by je někdo tou dobou hlídal, nebo později jsme je brali do hor a na skály sebou. S dětmi je člověk prostě v jiné životní situaci, jiné roli.

Jo a děti jsem měla v téměř skoro 30 a 31, radši bych je měla o cca dva roky dřív.