mandelinko, s timhle pristupem souhlasim. Kupovat nahradnika a vydavat ho za puvodni morce mi prijde podivne. Nedavno nam umrel pes, ktereho deti milovaly /byl s nima od narozeni/. Nechali jsme je s nim rozloucit, rano jsme ho zakopali na zahrade, kazdej mu tam pridal neco hezkyho a vzpominali jsme na nej. Za mesic dozral cas a pristi tyden si jedeme pro nove stene. Ale nechala jsem jim /i sobe/ ten cas na vzpamatovani, nechtela jsem honem kupovat novy zvire. Az kdyz se ukazalo, ze bez pejska nam je vsem smutno, vybrali jsme rasu, ktera se nam libi /nechtela jsem tu samou, protoze proste on byl jen jeden a zadny dalsi neni takovy/ a ted si uzivame teseni.