Emesko, tak to mě přesně napadlo, že hledáš v podstatě psychoterapeuta, oporu ... A co takové kamarádce nabídneš ty, proč by měla chtít být tvoje "rameno"? Tak to nefunguje. Kamarádky se podpírají navzájem. Nejvíc mi v životě pomohlo to, když jsem otevřeně vyslechla někoho, kdo na tom byl podobně jako já, a snažila se mu "poradit". Pak radíš sama sobě a s nadhledem, co ti chybí, kdybys měla skutečně radit sobě. Tobě chybí aktivní přístup k životu. Jak píšeš o tom hraní, přizpůsobování se někomu, to je jen pasivní reakce na druhého. Kdyby sis odpověděla na to, co je sebeláska, tak možná dojdeš k tomu, že to je schopnost pomoci si sama, nečekat na to rameno, být aktivní, udělat pro sebe to, co máš ráda, co ti udělá radost. Ne čekat na někoho, kdo tě k radosti dostrká nebo přivede za ručičku. Být sama sobě takovou kamarádkou, jakou hledáš.