Další možnost by byla přibrat s třídou na výlet sourozence toho kluka. Pokud teda sourozence má a mají dobrý vztah. Já jsem ségru tahala všude. Většinou dobrovolně a ráda. Výlet bych brala všema deseti a věřím, že bych tam byla víc platná, než nějaký asistent, kterému bylo přiděleno první nevidomé dítě a zná to většinou teoreticky. A taky by se líp tomu klukovi šlo, protože nejlepší je, když se nevidomý drží průvodce pod paží a je tak půl krůčku za ním. Sehraný pár jde úplně pohodově, ani průvodce nemusí komentovat terén, dělá to jen výjimečně. Já se ségrou většinu cesty kecám nebo jí popisuju, co je kolem za zajímavosti, případně to, na co si lze šáhnout, jí ukážu. Dělám to tak od mala. Je to pro mě běžné a přirozené. A učitel by se nemusel nijak zvlášť děsit. Nevidomé děti jezdí běžně na tábory, chodí na túry, na školní výlety... A fakt s nimi nejede pedagogů nebo asistentů jeden na osobu. Třída má tak 10 zrakově postižených žáků a jedou s děckama 2 lidi jako dozor.