Já si to představuji tak, že děti s učitelkou(ami) přišly k fotografce, přišly třeba trochu dříve, tak jim fotografka otevřela vrátka, aby nestály na ulici, a poprosila je o chvilku strpení. Že by se jí klienti vydali na zahradu k bazénu jí ani nenapadne, řekla jim přeci, že mají počkat tady ...

Učitelky s dětmi vešly dovnitř, spočítaly si děti a řekly jim, ať koukají sekat latinu a nikam nechodí (nebo nějaký ekvivalent v řeči Montessori).

Pak se stačí otočit k děcku, které se zeptá, jak dlouho se bude čekat. Pokud se v té chvíli jiné děcko zdejchne, tak to může nějakou dobu zůstat bez povšimnutí a neštěstí je na světě.

Hrana postele - no, to jste ale ovlivnit mohla úplně stejně, jako píšete o tom bazénu: Hranu jste měla mít nějak zajištěnou