Kat, ano...dnes jsem po dlouhé době poslouchala TV zprávy, říkala jsem si, že určité "zákony" a nápady snad musejí vymýšlet politici, co mají rozumu jak školkové děti...jak vůbec něco podobného může napadnout dospělého "moudrého" člověka.

Ale s tím časem - já si i uvědomuju, že spousta věcí je i v dnešní době jakoby zbytných. Že něco (ne všechno samozřejmě) je v nastavení priorit...a v soustředění se na určitý záměr. Někdy je něco, co nám žere čas, prostě možné vyloučit...

A taky jsem si tuhle při čtení nějaké staré knihy uvědomila, jak rychlý a přeplněný život žijeme, nesrovnatelně rychlejší, než třeba před sto lety...že vlastně za jeden den prožijeme víc, než prožil člověk někde na vesnici, kam jezdil jeden vlak denně, za celý rok. Nedělní kostel, pár rvaček v hospodě, masopust, Vánoce...nějaké narození dítěte, nějaké úmrtí...

Teď se na nás hrne všechno možné ze všech koutů světa a my to můžeme prožívat jako naši vlastní realitu ( i s těmi přidruženými emocemi)...anebo thrillery, horory, sci-fi, přiblblé sitcomy s přidaným smíchem...stačí kliknout a vybrat si a pustit cokoliv...k tomu si třeba pustit muziku...bavit se s dětmi...
Přijde mi to jako přehlcení vzruchy...
Spousta lidí třeba neumí být v tichu...bojí se ho...bojí se být sami se sebou...bojí se nevytíženosti, hledají činnost, zaměstnávají mysl...

Taková zvláštní doba... když si vzpomenu na třeba začátek 70tek, tam už mi moje paměť sahá, jakým stylem se žilo, vůbec se nedivím těm některým starým lidem, že tohle fakt nedokážou pobrat celé - týjo - dráťáky, černobílé Tv s dečkou nahoře, na vsi telefon jeden v obci, pumpa na dvoře, nikde žádné auto, povozy s koňmi, 5x denně autobus do města, jednotřídka, peníze ve strožoku nebo v kampeličce ve vkladní knížce psané a podepsané rukou...však takhle to krom té TV fungovalo celá dlouhá léta bez nějakých změn...
Jasně, město bylo trohcu jiné, ale stejně...ta změna je strašně markantní.

A poslední dobou musím říct, že leccos vůbec nepobírám...něco ani teda moc nechci pobrat, asi jsem líná, neochotná měnit...třebas nemám kreditku, i když e-banku třeba používám...a mám už chytrý telefon, chytřejší než já, byl mi trochu vnucen...ale nějak mě to netěší.

A to jsem možná o 30 let mladší než ta zmiňovaná paní na přepážce...

Jo, tuhle jsem chtěla jet do Prahy žlutým autobusem...jo, dokonce jsem si on-line zakoupila s dcerčinou pomocí i jízdenku s místenkou, ale pořád jsem nemohla pochopit, CO ukážu jako doklad při nástupu do autobusu... . Nakonec se mi zadařilo i "nalistovat" v telefonu kód a dokázat, aby mi před nástupem tlf nezhasnul...
Mně se prostě líbil lísteček v ruce (a jezdila jsem už sama jako dítě ze severu Čech k Táboru s přestupem na FLorenci...to jsem zvládla i s nákupem místenky, všude byli lidi, pokud jsem si nevěděla rady)...stejně jako se mi stále líbí platit normálními penězi .
Kolikrát si říkám, jestli jsou ty částky v bankách na monitoru něčím hodnotným kryté...nebo jestli to jsou jen jakási imaginární čísla. Jakási iluze peněz...kdo dokáže spočítat a uhlídat, že opravdu je ta částka celkově taková, jaká má být, aby měla onu hodnotu...podle mne to snad ani nejde....a peníze jsou fakt spíš iluzí...částky na monitoru .

Nj, takhle vnímám dnešní dobu...a jestli to takhle půjde dál, tak za mne - nevím, jak si poradím s některými věcmi bez pomoci někoho modernějšího.