Prosím, potřebuji slyšet nějaké zkušenosti...
Už cca 10let od rozvodu jsem sama se synem - tj. spousta práce, starostí, snaha vše zvládnout "sama"... Práce vždycky byla vyvážená spoustou zážitků (pravidelné dovolené - moře, kola, voda, hory...), neustálá "akce"... to všechno mě asi doteď nějakým způsobem drželo nad vodou a dodávalo mi to energii...
A najednou to nefunguje... Vloni bylo hodně pracovních i rodinných stresů a dosud fungující tělo nějak přestalo poslouchat... Začala jsem trpět hroznou nervozitou, mám problém řídit auto na delší cestu, mám najednou problém něco rozhodnout, udělat, změnit... Vždycky jsem měla pocit, že dokud jsme všichni kolem zdraví, tak všechno ostatní jde "zařídit", vymyslet, udělat - a najednou si prostě nevím rady... Ubrala jsem práce (hodně), snažím se strašně moc odpočívat, kašlu na domácnost - jenže to nějak nestačí a nefunguje... Jsem strašně zpruzelá, otrávená, nic mě nebaví - i k pozitivním akcím se musím doslova dokopat... Je tohle ta chvíle to "vzdát" a prostě to zkusit s práškama? Kde je ta hranice, kdy to jde zvládnout vlastníma silama? Jak jste to poznaly? Už skoro rok chodím na psychoterapie, chápu, že mi nikdo nikde nedá návod na moje emoce - ale pokud jste byla některá v podobné situaci - jak jste to zvládly? Připadám si jako v pasti - že jsem si zatím dokázala se vším poradit (někdy líp, někdy hůř), ale teď prostě nevím co dál...