Epepe,

já to s tou falešnou skromností chápu hodně podobně.

Jako chvástání se na něco, co neexistuje, taky nemusím, ale na tom okázalým NEchvástání mi vaděj dvě věci:

- za prvý, že to ten člověk dělá ze strachu, aby ho někdo "neomáz" a nedal mu sežrat, že se vytahuje (u nás se říká "chlubné plíce lezou z hrnce")
- za druhý, že rukávem se to často nevypotí a že ten člověk tu potřebu ocenění má i nadále, a když si ji neuspokojí přímo, tak si ji pak vyžaduje pasivně agresivním způsobem (někdo tu popisoval, jak si jeho tchyně takto "říká" o pochválení oběda), což mě se.e mnohem víc, než když je to na rovinu, protože to je neuchopitelný a ač by člověk tomu druhýmu rád vyhověl, tak není rád, je-li k tomu nucen de fakto vydíráním.