Zefýr,

ale tohle přece není o tom, že by člověk nemoh projít vývojem z bodu A do bodu B.

Ale o tom, že tvrdí, že bod A nikdy nebyl (a kdo tvrdí, že byl, je špatnej).

Chápu, že to někomu může přijít dlouhý a nezajímavý, ale proč je špatně, když ten dotyčnej, co byl označenej za špatnýho, se s tím nechce jen tak smířit a brání se (a pořád jen v tom jednom bodě, to nevnímám jako pronásledování).

Po pravdě řečeno tenhle způsob uvažování moc nechápu, protože z mýho pohledu je ten, kdo byl poškozenej, Maargitt (protože byla osočena z toho, že si něco zlovolně vymejšlí).

Jak jinak se dá v takovým případě postupovat, než buď se na to vykašlat, nebo se pokusit se obhájit (tím, že doložím, že jsem si nic zlovolně nevymyslela)?

Maargitt se dle mě pokusila korektně obhájit, nenapadala, nenadávala, jen se snažila dokázat, že nekecá.

Přijde mi nespravedlivý nadávat jí za to.