Ano, pole, bylo by krásné, kdyby to takhle bylo. Stanovená diagnoza za účelem pomoci dítěti sestavit program a přístup přesně podle jeho potřeb.
A chápu, že pro maminky nestandartních dětí jsou pochyby moje a jiných lidí jako červený hadr na býka.
Proto musím zdůraznit, že NEPOPÍRÁM EXISTENCI poruch chování a učení.
Mě jen zaráží ta obrovská míra takových dětí. Já nejsem zase tak stará, za mě tyto poruchy byly také už diagnostikovány, ale bylo to pár dětí. To opravdu nikoho nezaráží tak raketový nárůst poruch chování za posledních dvacet let? Opravdu všechny děti se stanovenou diagnózou ji mají? Opravdu se dá ADHD stanovit jednoznačně a neomylně? Není to spíš tak, že hranice mezi poruchou chování a nezvládnutým "normálním" dítětem není vždycky snadno definovatelná? Pokud jsou moje domněnky správné, tak není spíš alarmující, že je zájem společnosti obecně tu poruchu najít a definovat, běhat s dětmi po doktorech, krmit je kdejakými preparáty a nechávat vydělávat farmaceutickým firmám, psychologům v PPP poradnách apod.?
A pokud je pravděpodobnost špatné diagnózy minimální, čím si vysvětlit tak raketový nárůst?