Teď už jo. Ale cca kolem 33- 36 bych bývala ještě jedno brala. Ale nebyly podmínky a můj muž je jedináček a ani nechtěl, tak máme jen jedno dítě společné ( a jedno jsem měla). Užíváme si těch velkých. Užíváme si, že jsme rodina takhle. Teď opakovaně jsem potřebovala s nějakou akcí v práci pohnout, pomohli mi všichni doma, ve svém volném čase, zadarmo a dobrovolně.. I dospělé děti mohou být fajn, naopak mi to teď přijde snad lepší než když byly malé.
A samozřejmě mám taky hezké vzpomínky na dobu, kdy byly děti malé. Doba už se nikdy nevrátí, ale život jde dál, i v budoucnu nás snad něco krásného čeká.