Touhy po dětech jsem neměla nikdy, nejdřív mě děti spíš děsily, pak jsem si racionálně spočítala, kdy začít, abych měla děti do 30 let, to byl v osmdesátkách takový trend, ve 26 jsem byla nejstarší v porodnici, ve 40 už měl dítě málokdo, to byl extrém. Jen abych třeba v padesáti nelitovala, že děti nemám. Těhotná jsem byla hned, i druhé dítě bylo během měsíce, tak jsem si to ani nějak nestihla přát.

Chtěla jsem dvě děti, kluka a holku, což se stalo, takže jsem spokojená. Mimina mě nikdy nebraly, cizí děti si nechovám, jsem ráda, že mám velký děti, je to už jen samá zábava a žádná práce, nejsem typ pečovatelky.

Kdyby se děly zázraky a nějak by se u nás vyskytl další bio páreček už se školní taškou na zádech, tak bych to brala, ale tyhle děti už se budou jmenovat vnoučátka.