Já bych v tom prvním díle byla teda mladinká naivní dvacítka, která si teda bere stejně starého mladíčka, oba studují na vysoké škole, bydlí spolu a těhotná není Měla bych tam takové naivní kecy, jak i přes drobné problémy to je láska mého života, jak jsme si vzájemně oporou a tak...

Ve druhém díle, který by se teda točil asi tak teď, bych teda musela říct, že toho svého jsem ani nespatřila už téměř 7 let a pořádně s ním nemluvila víc než 10 let. Že teda vím, že je ženatý a má tři děti, občas na mě vyskočí někde nějaká jejich fotka, protože společné známé máme pořád. No a já že mám teda stabilní vztah s úplně někým jiným, to dítě jedno teda, práci a tak a že je mi vlastně úplně dobře.

No a ve třetím díle, za 15 let, to nevím...

Jinak nejlepší mi připadají právě ty první díly, jednak je to hezká sonda do tehdejšího životního stylu a jednak tam ty lidi většinou ještě byli spolu... Ta mladická naivita z nich tak krásně čiší

Když se to tak vezme, tak kromě rodiny nejsem v kontaktu vůbec s nikým, s kým jsem se v těch 20ti letech znala. Ten dnešní život je prostě naprosto jiný, než byl před těmi 20ti lety... U spousty lidí už mám problém i vzpomenout si na jména (příjmení), zvlášť po relativně nedávném kolapsu telefonu, kdy jsem přišla i o ta desetiletí uložená telefonní čísla.