přesně tak, první, na co jsem se jich vždycky zeptala, je, jestli vědí co to slovo znamená a jestli vážně ví jistě, že význam odpovídá tomu, co chtěli říct... pokud se to opakovalo, klidně jsem řekla, že na podobné výlevy nehodlám reagovat a žádám o slušnou odpověď - děti moc dobře vědí, že když začnu mluvit určitým tónem, jsou na velmi tenké hranici...
je fakt, že nejčastěji jsem to s nimi řešila v jejich vzájemné komunikaci, kdy např. syn na dceru řval, že ona je č...k a podobně, obvykle to nakonec bylo spíš vtipné
vím, že ve škole mluví slušně, doma víceméně taky, ale o mluvě mezi kamarády si iluze nedělám... říkám si, že z toho vyrostou...
jo a jinak se přiznám, že občas taky nemluvím zrovna slušně, za volantem mi nějak mizí sebecenzura a bývám sama překvapena, jaké výrazy vlastně znám