Bouřko myslím že i u nás to bude vycházet hraničně,protože spousta toho na něj sedí,ale je toho dost co ne,navíc co jsem četla popisy projevů chování tak se vztahují k menším dětem a často se to diagnostikuje v předškolním věku,u starších už je to prý těžší,což si myslím že bude i u nás,protože dítě rádo a bez problémů komunikuje s dospělým jako sobě rovným,zvlášť když ten dospělý se k němu chová hezky a vstřícně,navíc má velmi dobře naučené stálým opakováním jak má vypadat správné chování,takže když se ho beze mě na psychiatrickém vyšetření doktorka ptala co by udělal při konfliktu,tak odpověděl správně,ale v praxi to nikdy správně neudělal-což jsem neměla šanci říct,protože to co se ho ptala jsem se dozvěděla až od něj postupně doma.Takže pro doktorku je to dítě bez problémů a matka je hysterka.Za nás se ve školce snažili,kromě jedné staré učitelky se kterou se během chvíle vzájemně nenáviděli, a i když se nezapojoval do skupinové práce nechali ho být a jen mu drželi určité hranice,totéž fungovalo i na začátku školy,až pak se to zvrtlo,proto jsem dřív neměla potřebu řešit co že to sním je,prostě jsme ho brali je jiný a náročný,ale jakž tak fungovat zvládá