Přestaň k němu vzhlížet a chtít ho přesvědčit, že jsi dost dobrá. Smiř se s tím, že ho nepřesvědčíš. Koukni na něj kritickýma očima. Z dětství máš podvědomě zakódováno, že on je dokonalý (protože to je podprahová informace v kritice, ten kdo kritizuje a hodnotí, se automaticky staví nad tebe, aniž by sis to uvědomovala). Uznání přece můžeš získat jinde a stejně hodnotné, což si uvědomíš, když přestaneš být v postavení dítěte. Nejvíc oslabuje sebelítost, kdy si člověk v sobě pořád žmoulá to přesvědčení, že rodiče měli nebo mají být takoví, jaké je chceme.