chvíli. At si zkusí, co zažívá zvíře. "Akorát ono je na nás závislé a ke kohoutku nedojde" bych pak komentovala.

Jinak pěkně tj zpracované v povídkách Betty Mac Donald o Paní Láryfary. Konkrétně toto je v Trapičce zvířat. Je to i audio (se Šafránkovou v Levných knihách nebo na uložto.


Myslím, že to chce každodenní rituál, jinak dítě zapomene. At to třeba zapíšou do rozvrhu. Nebo dcera si to vyrobila jako plakátek na dveře/skřínku. 5ešila jsem to samé. Dcera má 10, ale zvířata má od cca sedmi let. Někdy musím připomínat, ale už málo. Stará se sama o králíka, křečka, ryby (krmení). 4leté dítě se stará o andulčinu vodu a krmivo (tam kontroluju víc). Jsem sama strašlivej, ale strašlivej bordelář, chaotik a lajdák, ale na tohle si dávám bacha: je na mně závislé bezbranné zvíře. A tak to říkám dceři. U nás taky dobře fungovala zpětná vazba s králíkem: když ho dcera zanedbávala a musela jsem dávat já, chodil víc za mnou a jí víc utíkal. Plakala, mrzelo ji, že se víc mazlí se mnou a já jí to vysvětlovala, že zvíře prostě potřeba ochočovat, má-li se chovat tak, jak by ona ráda...a zafungovalo to dobře.