Hayato Okamura na své zdi na FB:

TATÍNEK MATSUO

Pobyt v Japonsku jsem si kvůli tatínkovu vážném stavu o týden prodloužil - a bylo to dobře, protože tatínek dnes odpoledne zemřel a já i nejmladší bratr Osamu jsme mu mohli být přitom zcela nablízku, drželi jsme ho za ruce.

Náš tatínek pocházel z početné venkovské rodiny, z horské oblasti prefektury Niigata, která leží při Japonském moři na západě středního Honšú. Oblast je známá velkým množstvím sněhu v zimě, pěstováním rýže, o níž se říká, že je nejlepší v zemi, a také dobrým saké.

Tatínek byl čtvrtý ze 6 sourozenců, měl 3 starší bratry, mladšího bratra a nejmladší sestru - tetu Kinuko. Jeho maminka, naše japonská babička Shima, která prožila svůj život jako prostá a pracovitá venkovská žena, se dožila požehnaného věku 99 let.

Našemu tatínkovi byl v době horšící se nemoci velkou oporou jeho o 2 roky mladší bratr Matsugoró, s nímž měl už od dětství zvlášť blízký vztah. Strýček Matsugoró - věřící buddhista - nás syny poprosil, abychom mu podle starého zvyku darovali po kremaci tatínkovu ,,bunkotsu" (,,oddělenou kost"). Vezme si tak svého bratra v malé urně s sebou domů do jeho rodných hor. Strýc mi řekl, že až umře on, dají jeho děti jeho a tatínkovy kosti do hrobu společně, aby mohli zůstat spolu.

Náš tatínek Matsuo se jako jediný ze sourozenců - už téměř před šedesáti lety - vydal v 18 letech studovat do hlavního města. Vystudoval v Tokiu univerzitu a jako doktorand sociologie pak pobýval uprostřed 60.let také v Evropě.

S naší maminkou Helenou si nejprve začal psát (papírové) dopisy v angličtině. Když pak tatínek přijel z tehdejšího Západního Německa do Prahy, rodiče se setkali tváří v tvář.

Zůstávám v Tokiu ještě několik dní až do tatínkova japonského smutečního obřadu. Později se pak chystáme pochovat urnu s tatínkovým popelem - podle jeho přání - do hrobu na pražském Vinohradském hřbitově, kde už několik let odpočívá naše maminka - životní láska jeho mladých let.