Bouřko, to jsi mi teď připomněla, jak syn, když ještě nemluvil, kolem těch 3 let, často odkazoval různými gesty na situace a věci, které jsme ten den viděli, zažili apod...tehdy jsem mu fakt dobře rozuměla jenom já, manžel jakž takž a babička, když přišla, tak byla ztracená a museli jsme překládat a vysvětlovat, jinak vůbec netušila, co po ní chce, nebo co se jí snaží sdělit...a to přitom jinak uměla jednat s dětmi skvěle...ale pokud mu někdo nerozuměl, tak to logicky vyvolávalo záchvaty vzteku a pláče z bezmoci se dorozumět...cizí lidi mu začali rozumět tak kolem 5 let, kdy už jakž takž mluvil...akorát ve školce mu rozuměli, ale to byla speciálka, bylo jich tam málo a paní učitelky byly doslova poklad...ale problém byl, když tam třeba ráno byla jiná učitelka apod...